Barokní divadlo Český Krumlov

Historie města Český Krumlov

Jméno města Krumlov je odvozováno z německého výrazu "Krumme Aue", který je překládán jako "Křivý luh". Na latinských listinách je nazýváno Crumlovia či Crumlovium. První zmínka je zachována v písemnosti z roku 1253, kde je Krumlov označován coby Chrumbenowe. Roku 1253 bylo poprvé zmíněno jméno Krumlova na listině moravského markraběte a rakouského a štýrského vévody Otakara, budoucího českého krále Přemysla Otakara II., ve které je mezi svědky uváděn Vítek z Krumlova (Witigo De Chrumbenowe). Roku 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců Krumlovské panství přešlo do držení Rožmberků. Ti také posléze učinili Krumlov hlavním sídlem svého rodu. Město i hrad za vlády rodu Rožmberků zaznamenaly největší rozkvět. Šestnácté století bylo dobou vlády posledních Rožmberků, kteří se nicméně maximální měrou podíleli na vytvoření dnešní tvářnosti města i jeho okolí. Vilém z Rožmberka, nejvýraznější šlechtická osobnost politiky a kultury, byl především iniciátorem přestaveb městských domů i zámku do renesanční podoby. Petr Vok z Rožmberka, poslední člen rodu, byl v důsledku svého zadlužení donucen postoupit roku 1601 Krumlov císaři Rudolfovi II. Habsburskému., který jej  roku 1622 udělil štýrskému rodu Eggenberků.  Rod Eggenberků vymřel počátkem 18. století a roku 1719 nastupují na Krumlov jejich dědicové - Schwarzenberkové.

Více k historii města na ceskykrumlov.com

Historie barokního divadla v Českém Krumlově

Unikátní barokní divadlo je situováno na zámku v samém historickém  jádru města Český Krumlov, které  je národní kulturní památkou a památkou seznamu UNESCO. Město Český Krumlov je mimořádnou urbanistickou památkou renesanční (16. století) a barokní (18. století) doby s osobitou atmosférou.

Na pátém nádvoří hradu je Zámecké divadlo v Českém Krumlově, které  je unikátní památkou i v evropském kontextu. Představuje vzácnou ukázku samostatné divadelní budovy s barokní scénou z 2. poloviny 18. století, která se dochovala ve výjimečné kompletnosti a autenticitě. Divadlo nikdy nehořelo a za poslední dvě století (19. a 20.) nebylo přestavěno.

Divadlo přikázal postavit v roce 1680 kníže Jan Kristián z Eggenberku, protože sály krumlovského zámku svou kapacitou již nestačily pro divadelní účely.

Podle účtů zednických, tesařských, kamenických a malířských prací byl největší objem prací proveden do roku 1683. Řada dalších prací na divadle je účtována až do roku 1686. Autor plánu divadla není jednoznačně určen, ale stavební práce řídili italští stavitelé Giacommo Antonio de Maggi a Giovanni Maria Spinetti, později Giovanni Canevalle. Dekorace pro 16 scénických obrazů namaloval salzburský malíř Johann Martin Schaumberger, tesařské práce na krovu budovy a konstrukci mašinerie provedl Laurentius Khuenmihlner. Do konce 17. století zajišťoval divadelní provoz stálý  profesionální soubor herců a kapela muzikantů.

V květnu 1732 přijeli z Vídně na Český Krumlov „ ředitel císařské hudby a divadla hrabě Lamberg, divadelní inženýr Bibiena a Pietro Metastasio“, aby připravili zámek a divadlo na návštěvu císaře Karla VI. Neštěstí na lovu, při kterém císař zastřelil svého hostitele knížete Adama Františka ze Schwarzenberku, ukončilo přípravy na okázalé slavnosti a plánované divadelní představení.
V roce 1762 dal kníže Josef Adam ze Schwarzenberku divadlo přestavět. Plány na barokní přestavbu připravil pravděpodobně  Andreas Altomonte, stavitelem byl Josef Franz Fortini, tesařské práce na dřevěných konstrukcích a na mašinerii provedl tesař Laurentius Makh.

Stavební, tesařské, malířské, tkalcovské, kovářské, zámečnické, kamnářské, sklenářské, kamenické a další práce byly provedeny z největší části do roku 1766, podle účtů za vnitřní vybavení divadla probíhaly další práce až do roku 1768. Freskovou malbu hlediště a soubor dekorací pro nejméně 11 scénických obrazů namalovali vídenští divadelní malíři Johann Wetschel a Leo Merkhel. Malby dekorací nesou zřetelnou inspiraci klasikem barokního divadelního umění Guiseppem Galli-Bibienou.

Z roku 1879 jsou zachovány plány a informace o opravě krovu barokního divadla. Tyto práce znamenaly určitou redukci barokních efektů v prostoru provaziště, výraznějším způsobem divadlo nezměnily.
Mimořádný rozsah a snad i význam má dochovaný divadelní repertoár. V průběhu 17. až 18. století bylo v zámecké knihovně soustředěno přes 2 400 libret pro dramata, komedie, zpěvohry, balety, součástí této sbírky je i několik set svazků partitur a  particel.

Doklady o bohaté divadelní kultuře na zámku v Českém Krumlově jsou tedy zachovány v předmětných reáliích (budova, hlediště, orchestřiště, jeviště, jevištní technika, efektové stroje, dekorace, kostýmy, herecké a scénické rekvizity, osvětlovací technika, hasící a signalizační technika, technické pomůcky etc.), v písemných fondech (libreta, partitury, particela, notové listy), v archivních pramenech (korespondence, účty, inventáře, zprávy, příkazy, plány etc.), v literatuře (knihy o divadelním umění, o repertoáru, tanci, ceremoniích, festivitách, stavebních a řemeslných principech), v obrazových – ikonografických fondech (vzorníky kostýmů, scén, návrhy, studie, obrazy portrétů, hudebních, tanečních a divadelních motivů). Tento bohatý a pestrý studijní materiál nabízí možnost komplexního studia divadelní problematiky.

Není mnoho míst v Evropě, kde je možnost prostudovat komplexní vztahy, jednotlivé vazby a souvislosti o  divadelní kultuře a dokonce je na místě v autentickém prostředí ověřovat. V 1. polovině 20. století byla scéna zámeckého divadla využívána pouze výjimečně a spíše neveřejně. Pouze dvě informace z let 1903 a 1906 naznačují využití divadla pro společenská setkání.
V roce 1966 byl konstatován havarijní stav divadelní budovy i divadelního vybavení. Státní památková péče našla sílu a argumenty a prosadila zastavení provozu. Restaurátorské práce na obnově divadla byly zahájeny po uzavření divadla koncem šedesátých let a pro mnohé je překvapením, že trvají do dnešního dne.

Stavební a restaurátorské práce na technickém a výtvarném principu zámeckého divadla, hlubší znalosti, které vyplynuly z evidenčních a dokumentačních prací, výsledky studia a bádání otevřely další oblast problémů souvisejících s principy historického provozu Zámeckého divadla.  Celý tento proces vyústil do experimentálního prověřování dobové divadelní praxe. Pochopení baroka jako univerzálního slohu s mnoha výrazovými prostředky, které působily v souladu, kdy jednotlivé složky se doplňovaly, prolínaly a propojovaly v působivý celek, znamenalo výzvu experimentálně prověřit tyto vazby a vztahy v co nejširším kontextu. Tato studijní a badatelská praxe v autentickém prostředí zámeckého divadla má samozřejmě přísně kontrolovaný režim. V posledních dvou letech je dobová divadelní praxe určená pouze pro odborníky v rámci mezinárodní konference, kterou každoročně organizuje Nadace barokního divadla. Snaha o autentický umělecký, výtvarný a technický efekt barokní scény je pro zúčastněné odborníky, interprety a techniky velkou výzvou k dalšímu studiu. Možnost ověřit si poznatky a teoretické znalosti v autentickém prostředí zámeckého divadla je ojedinělá i v evropském kontextu. Součástí  tohoto bádání jsou i poznatky za použití nejnovějších metod v oblasti akustiky.